Skok na hlavní obsah webu.

Konečně doma

Po dlouhé době jsem doma kapku uklízel a tohle jsem objevil. May be this is a dream, may be it's reality.

Už je to celý týden co se Jack vrátil domů. Vrátil se, po dlouhých třech letech bez jediné zprávy. Za ty tři dlouhá léta si So?a, jeho žena, vytrpěla své. Stále se jí honily hlavou myšlenky. Je naživu? Nebo je mrtvý? Kde je? Proč nedá zprávu? A nedokázala myslet na nic jiného. A teď? Když se Jack konečně vrátil tak ho jen tiše pozoruje a je bezradná jako předtím. Neví jak mu pomoci. Jack celý den sedí venku na lavičce před domem a pozoruje okolí. Pozoruje přírodu a hledí do dálky jakoby se snažil najít své ztracené J?. Svůj šťastný život, který tu dříve žil. Chvílemi dokonce tiše brečí do dlaní. A So?a si neví rady. Chtěla by mu pomoci, ale jak?

Musím si sním o tom promluvit, nemůže se přece trápit do nekonečna, pomyslela si a pomalu si k němu přisedla. Jack se na ní ani nepodíval a stále hleděl do dáli. "Jacku", řekla tiše So?a, "nechceš si o tom popovídat?" Pomalu se na ní podíval a So?a mohla v jeho očích vidět radost, že je zase doma, ale i trápení. So?a ho vzala za ruku a zeptala se. "Jak ti mohu pomoci?" A Jack jen se smutkem v hlase odpověděl. "Mě už nikdo nepomůže." Je to opravdu strašné, když je člověk duševně na dně. So?a na něj pohlédla svýma krásnýma očima a Jack si uvědomil, že už zapomněl jak jsou překrásné. "Jacku, svěř se mi, co jsi všechno zažil." ?ekla tiše a stále se dívala hluboko do jeho očí. Oba na sebe chvíli hleděli a povídali si očima. Pak se Jack odtrhl a zase se zadíval do kraje. A pomalu začal vyprávět.

"Vzpomínám si jako by to bylo včera. Bylo mi tenkrát 16 a já začal v prváku chodit do tanečních. Bylo to pro mě všechno nové ve společenském obleku mezi svýma vrstevníkama. Hned jak ze mne trochu spadla nervozita začal jsem obhlížet 2. polovinu světa a to ty dívky na druhé straně sálu. Taky tam stály nervózně a nevěděly co se bude dít dál. A pak jsem jí zahlídl. Stále tam v elegantních šatech a očima brouzdala po sále. V ten moment pro mě ostatní dívky přestaly existovat. Byla překrásná. Hned při první možnosti jsem se sní seznámil. Jmenovala se Karolina. To její jméno mi celý týden znělo v hlavě a moc jsem se zase těšil do tanečních. Po několika lekcích jsem si sní dohodl schůzku, aby jsme se více poznali. Zbytek tanečních jsme protancovali jen a jen spolu. I teď cítím tu její vůni, když jsem sní tancoval. Bylo to sní moc pěkné a čím více jsem jí znal, tím více se mi líbila."

"Ale Jacku co tě teda trápí, vždyť tohle jsou moc pěkné vzpomínky." přerušila ho So?a. "Jo jo, tohle jsou moc pěkné vzpomínky, ale to je asi tak všechno co mi zbylo." odpověděl s nejistotou. So?a něco chtěla říct. "Pššš" řekl s malým úsměvem. "Jestli to chceš celé slyšet tak mě nech vyprávět." So?a jen přikývla a Jack pokračoval. "Taneční skončily a já jí tak často nevídal. Občas jsem si poslali SMS a někde se sešli, ale mě to bylo málo. Dodnes se divím, proč je vždycky těžké najít v sobě tu odvahu se zeptat na něco ohledně našeho vztahu. Stále jsem váhal, asi kvůli nejistotě a strachu co na to řekne. Ale jednou jsem se odhodlal při celkem vhodné příležitosti. Bylo to 30. ledna. Škoda, že zimu jsem v té době považoval za mizerné období na lásku. No, zase jsem se měli po delší době sejít a Karolína mi SMSkla, že se to ruší, že už má něco s kámoškama. Zezačátku jsem byl smutný, ale pak jsem ji uvědomil, že je to skvělá příležitost. A tak jsem lehce naťukl téma, jakože dává přednost svým kámoškám přede mnou a co vlastně mezi námi je? Kupodivu jsme se hned 2. den večer sešli a promluvili si o tom." "A co dál, co ti na to řekla?" Nedočkavě vyhrkla So?a. Jack se na ní jen podíval a So?a provinile sklopila oči. Jack se v duchu pousmál a jeho smutná dušička se začala radovat, že i po tolika letech je jeho So?a stejná, jak si jí pamatuje. Zvláštní jak takové detaily ve vztahu mohou potěšit nejen smutné srdíčko. "Co mi na to řekla? No já ten den byl v 7. nebi. Souhlasila a my spolu začali chodit. Sice do té doby jsem si to myslel a doufal v to, ale doufat a myslet si to je veliký rozdíl od jistoty, že spolu doopravdy my dva chodíme." So?a jen mlčky přikývla a Jack se opět zadíval do kraje a pokračoval. "Takže jsem spolu začali chodit. Od té doby jsem zase měl pro co žít. Jinak jsem tak nějak přežíval, ale teď jsem se těšil na každý další den, minutu, vteřinu se svojí Karolínkou. Stále si to vybavuji, jako by to bylo nedávno, každý okamžik co utekl jako voda. Ale dnes bych se v určitých situacích zachoval jinak. Je škoda, že to nejde vrátit. Ale čím je člověk starší a moudřejší (jen v některých případech) tím více věcí by ve své minulosti chtěl změnit, ale díky té své minulosti jsem takový jaký jsem. Jsem to prostě já." Jack si utřel slzu. So?a nevěděla co na to říct. Sevřela mu ruku pevněji a zmateně se zeptala. "Ale Jacku stále nevím co tě trápí, byla to tvá láska, ne? Tak co tě trápí?" Jack s rozklepaným hlasem pokračoval. "Máš pravdu, byla to má láska, ale bohužel doslova, BYLA. Já si myslel, že to bude na věky, ale nic nevydrží věčně. Tento vztah to byla zkouška ohněm a já" Jack se odmlčel. So?a nechtěla rušit to ticho a když už chtěla něco říct tak stále smutnějším hlasem pokračoval. "Já, já, já neuspěl. Prvních pár měsíců to sní bylo moc krásné. To jsme se stále ještě oťukávali. Dnes už bych se choval jinak, ale s tím už nic nenadělám. A pak nám začal špatný měsíc. Nejprve mi odjela do Alp, týden na to onemocněla, já měl pak taky lyžák a Karolína též. Tento měsíc se vůbec nepovedl. Skoro jsem se neviděli a tak jsme si naplánovali, že po dlouhé době vyrazíme na diskotéku. Celý týden se moc těším, že budu zase s ní a opět budu v 7. nebi. Ale snad osud tomu tak chtěl, že nás, no spíš Karolínu postihla ta největší tragédie jako jsem já i ona kdy zažil. Byl to ten osudový pátek, poslední den co mě dělil od naší společné akcičky, diskotéky. Sedím si tak ve škole a poslouchám výklad učitele a přijde mi SMS. Nevím proč, ale přečetl jsem si jí až po hodině a v ten moment se mi můj růžovoučkej život propadl do temnot. Tu SMS jsem neměl nikdy číst, nikdy jsem jí neměl dostat a vůbec nejlépe se to nemělo nikdy stát. Ale stalo se a s tím nic nezmůžu. Hned bych to změnil kdybych mohl. Stálo tam: Ta sobota se ruší, on mi umřel tatínek. Tak to by mě v životě nenapadlo, že se to může stát. Sice jsem ho neznal, vlastně jsem jejího taťku viděl jen 2x v životě, ale bylo mi to moc líto. Život je moc cenný. A ze všeho nejvíc mě bylo líto Káji, že tím musí projít tak mladá. Já si nedokážu ani v nejmenším představit jako jí to muselo sebrat. Odepsal jsem jí to co se sluší a, že jí kdykoliv s něčím pomohu. Hned 2. den se ozvala, ale já bohužel nebyl doma, ale přece jen jsem si našel k večeru čas. Do té doby jsem v to nevěřil, že se něco tak strašného mohlo stát zrovna jí. Tomu poslednímu člověku který by si to zasloužil, ale bohužel stalo se. Hned jak jsem jí uviděl se smutkem v očích a skoro bez hlasu mě jakákoliv iluze o tom, že je to jen sen, opustila. Byla to tvrdá realita. A navíc já v té době nevěděl jak jí mohu pomoct a jak bych se měl chovat. Kdyby se to stalo o pár měsíců déle tak bych se zachoval úplně jinak. Tohle byla pro mě a pro náš vztah zárove? zkouška ohněm. Od té doby jsem si už nebyl s Kájou ničím jist a byl jsem stále bezradný. I když týden po té vypadal, celkem v pohodě, nebyla to pravda. Strávili jsem sice spolu ještě občas skvělý den, ale od té doby se to mezi námi hodně změnilo. Nevím zda jsem se změnil já, ale Karolína se hodně změnila. Asi si uvědomila cenu a křehkost života, protože se hodně bála o mamku. Asi na tom taky nebyla nejlíp. Netrvalo dlouho a 2 měsíce poté si Kája chtěla o něčem promluvit. Už předem jsem věděl na jaké téma a nebyl jsem z toho vůbec nadšen. Taky jsem už za tu dobu párkrát uvažoval zda to má ještě cenu, ale zase jsem jí nechtěl ztratit a neměl jsem tušení jak na to bude reagovat. Ale když s tím přišla sama? Prý se ve vztahu začala nudit a řekl bych, že to nebude nejen tím. Dohodli jsme se, že si dáme pauzu až do září, ale nevěřil jsem, že by se to v září změnilo. Hodně jí to vzalo a na této naší schůzce to na ní bylo opět vidět. Sice už to byli 2 měsíce, ale stále to byla čerstvá rána od života pod pás. Občas vypadala, že na to zapomněla, ale teď to na ní zase spadlo a tak jsem se nechtěl rozcházet. Myslel jsem si, že to bude tím čím prochází a nechtěl jsme jí jen proto opustit. Ale i tato má jiskřička se brzo vytratila. Jak se říká: sejde z očí, sejde z mysli. A dodnes mě štve, že jsem jí neuměl pomoci a že jsem se rozešli kuli tomu, že nám osud nepřál. V září jsme se definitivně rozešli. A tím jsem v této mé zkoušce neuspěl." Jack musel na chvilku přestat jinak by se opět rozbrečel. Stále smutnýma očima se podíval na So?u. So?a tiše brečela. Vždycky dokázala vše tak prožívat, pomyslel si Jack a pokračoval. "Tenkrát mi to tak smutné až k breku nepřipadalo, ale s odstupem času bych nejraději brečel stále. Tenkrát jsem byl ještě nezkušený. Ale to ještě není to co mě trápí. Pamatuješ ten den co jsem nepřišel a bez jediné zprávy jako by se po mě zem slehla?" So?a se slzami přikývla. "Tak ten den jsem se po tolika letech doslechl o Karolíně. Chtěl jsem jí toho tolik říct a ještě jednou jí vidět, ale podruhé mi život vrazil kudlu do zad. Ten den jsem se dozvěděl, že Karolína zemřela. Život se mi opět sesypal jako domeček z karet. Musel jsem pryč. Daleko od všeho. Zapomenout na vše. Jinak bych se z toho zbláznil. Byly to dlouhé tři roky. Vzpomínal jsem na každý okamžik v životě, na každou vteřinu s Kájou. Jedině myšlenka na tebe mě dělila od věčných lovišť. Už vím čím musela projít. Bohužel jí to potkalo v tak mladém věku a zničilo to náš vztah. Teď už můžu i já jen vzpomínat. Mě se v životě vždy uplat?ovalo pravidlo, že na všem špatném je něco dobrého. Ale v té době jsme na tom nic pozitivního neviděl. Ale díky tomu jsem takový jaký jsem a mohl jsem potkat tebe. Nevím zda by někdo jiný vydržel čekat tři roky v nejistotě. A zato jem ti vděčný. Jsem rád, že jsem konečně doma."

Napsáno 20.6.2002

Autor: PHX | Vyšel: 17.05.2006 19:29:44 | Update: 18.05.2006 15:08:16 | Zobrazení: 4894