Skok na hlavní obsah webu.

Příšerný týden!

Tak tento týden vážně nemá chybu.

Od začátku týdne jsem začal chodit na brigádu. Jedná se o lepení folií na desky, plachty nebo dokonce auta. Prostě výroba takových těch reklamních ploch co občas potkáváte. Tato brigáda je naprosto skvělá tím, že to není monotóní práce. Každý den se dělá jiná zakázka, jiný desing a pokaždé je to trošku o něčem jiném. A navíc je to krásně kreativní, zvláště když pak jdete po městě a říkáte si, "tak tohle jsem dělal J?". To je krása jak to zahřeje u srdíčka z dobře odvedené práce.

Finanční ohodnocení je taky hodně pěekné. Tak jak to tak vypadá tak tato brigáda nemá chybu. Ale opak je pravdou. Nevím čím to, ale tenhle týden se mi nedaří. Vůbec se mi nedaří. Jednou něco nalepím křivě, jindy zase něco špatně oříznu. No prostě každý den jsem měl nějaký vroubek. A to mě dost mrzí. Navíc mi na náladě nepřidá ani to, když nedorazí materiál nebo když mi práce nejde tak rychle jak by měla. No taky zkuste si lézt po náklaďáku a na prohnutém spoijleru do všech možných stran udělat rovnou čáru a pak tam ještě něco nalepit. Já na tohle nejsem.

Každý den jsem z toho děsně zničený. Jednak fyzicky z toho neustálého klečení, ohýbání, přecházení a pečlivého lepení. A pak i psychicky, když se něco nedaří. No jak jsem psal, že pokaždé je to trošku o něčem jiném, tak s postupem času vidím, že to je těžká, pečlivá práce stále na jedno brdo. Furt to samé lepení dokola. A navíc po těch mých prohřeškách už si nejsem skoro v ničem jist a tak měřím úplně vše co dělám nejmí? 3x. No tak už snad máte představu jaké to pro mě je.

No, ale teď k tomu proč to sem píšu. Ve středu, kdy jsem z toho byl skoro na prášky (z práce) jsem si po brigádě jel spravit náladu za svojí slečnou. I přes to, že předchozí dvě schůzky se nevydařily úplně dokonale tak tahle byla celkem SUPR. Šla se mnou pomalu domů a já si stěžoval jak jsem zničenej a ona taky. No prostě hovor plynul a mi najednou potkali úplně zoufalou holku a zda by si nemohla prozvonit jedno číslo. No tak proč ne? Tak si prozvonila a po chvilce nám začala vyprávět co se jí vlastně stalo a proč je tak zoufalá. Tak tedy přijela sem do tohoto města kde jí mel vyzvednout kamarád kamio?ák, že spolu někam pojedou. Jenže nepřijel tam kam měl. Navíc jí ukradli peněženku se všemi doklady a penězi a telefon neměla (o ten přišla už dřív). Takže byla v cizím městě sama a švorc. Docela štěstí. No poté co ještě dodala, že má dnes narozeniny. No jako čím díl lepší. No ale nakonec se po telefonu dohodli a našli se, takže po celodenním čekání nakonec úspěšně odjela.

To by jste nevěřili, jak pocit, že jsem na tom ještě relativně dobře, zvedne náladu:) Jsem zvědav co mě potká zítra...

Autor: PHX | Vyšel: 21.07.2005 17:26:04 | Update: 07.08.2005 18:42:44 | Zobrazení: 2815